Vsetín

První historické zprávy, které přinášejí o Vsetínsku listiny z let 1297 - 1308, se vztahují k samému začátku osídlování tohoto území. Zatímco ještě roku 1297 se hovoří o Vsetínsku jen jako o území při řece Bečvě, listina z roku 1308 již toto území jasně popisuje. Je v ní uvedeno městečko nazývané Setteinz s kostelem a mlýnem, hrad Freundsberg a hovoří se také o další kolonizaci v údolí kolem potoka Rokytnice. Vsetín (Setteinz), který byl v té době v majetku templářských rytířů, přechází roku 1308 do nájmu Voka z Kravař. Název Wssetin se objevuje v listinných dokumentech od roku 1396, první vklad vsetínského panství do zemských desek se stal až roku 1505. V držení Vsetína se postupně vystřídali příslušníci dalších šlechtických rodů, zejména páni z Cimburka (erb na obr.), od sv. Jura a z Pezinku, z Kunštátu, ze Šelmberka, páni z Pernštejna a další.

V polovině 15. století byla uprostřed dnešního Horního náměstí postavena tvrz, jež byla počátkem 17. století přestavěna na zámek. Jeho vysoká věž je dodnes nejvýraznější vsetínskou dominantou. Roku 1609 získal Vsetín sňatkem s mladou zámožnou vdovou Lukrécií Nekšovou z Landeka Albrecht z Valdštejna, pozdější významný císařský vojevůdce. Ten povolal na vsetínské panství jezuity a zahájil mezi poddanými tuhou rekatolizaci.

Roku 1653 se stal Vsetín majetkem předního uherského šlechtického rodu, hrabat z Illésházy, kteří jej vlastnili téměř 180 let a zasáhli nejhlouběji do jeho života a vývoje. Za doby přísného katolíka hraběte Jana z Illésházy docházelo opět k odboji evangelíků, který vyvrcholil v dalších krvavých bouřích, v podávání petic až k císařskému dvoru, naposled v roce 1780 samotnému císaři Josefovi II. při jeho návštěvě Vsetína. Uklidnění situace přinesl teprve toleranční patent z roku 1781. Dobu hraběte Jana z Illésházy dodnes připomínají barokní sochy a kříže ve městě i v okolí.

Již v době třicetileté války se Vsetín z původního tzv. Horního města rozšířil také na levý břeh řeky Bečvy, kde byly původně jen pastviny. V 15. století tam vznikl panský mlýn, při jehož náhonu byl zřízen "lapač" pro lovení ryb. Na tomto místě dnes stojí zimní stadion "Na Lapači". Usadilo se zde také několik rodin uprchlíků z okolních měst, zejména z Valašského Meziříčí, těžce postiženého válečnými událostmi. Tato nově vzniklá osada, tzv. Dolní město Vsetín, získala roku 1647 statut samostatné obce, jež měla s dosavadním Vsetínem společného pouze rychtáře. Mezi oběma částmi docházelo k častým sporům o daně, pozemky, trhy aj. Jeden z bývalých sporných pozemků v současném centru města se dodnes nazývá "Svárov". Horní a Dolní Vsetín se sloučil až roku 1849. Mezitím však bylo město v letech 1663 a 1683 zpustošeno vpádem nejprve Turků a Tatarů, poté uherských povstalců. Nejhůře však bylo Vsetínsko postiženo roku 1708 vpádem uherských rebelů - kuruců, kdy lehlo popelem téměř celé město a ze zámku zbyly pouhé ohořelé zdi. Trvalo celá desetiletí, než se Vsetín vzpamatoval z utrpěných škod.

Ještě před polovinou 19. století zasáhla okolí Vsetína průmyslová revoluce, jež přinesla využití obrovských zásob dřeva v bukovo-jedlových lesích. K prvním vsetínským továrnám patřil cukrovar, parní pily, továrna na sirky, roku 1868 byly založeny sklárny. Od počátku 70. let devatenáctého století se stal Vsetín významným střediskem průmyslové výroby nábytku z ohýbaného dřeva v továrnách firem "Jakub a Josef Kohn" a "Bratří Thonetové". Obě firmy patřily ve svém oboru ke světové špičce.

V roce 1909 se stal Vsetín okresním městem a s hospodářským rozmachem rostl jeho význam. Roku 1885 bylo město spojeno s vnitrozemím železnicí, začala výstavba škol, nemocnice, městské elektrárny, vodovodu a dalších veřejných zařízení.